V objetí lesa

Redakce | Středa, 20. listopad 2024 |

Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli, úzká silnička se docela prudce svažuje. Teprve až na samém konci stojí několik novostaveb. Jan a Alice žijí s rodinou v tom úplně posledním domě, který je ve svažitém terénu dokonale schovaný. A za ním už je jen les.

Po pozemku, kde by si výhledově mohli postavit dům, se manželé začali poohlížet už před 18 lety. Chtěli zůstat v jižních Čechách, odkud oba pochází. Shodli se ale, že by město rádi vyměnili za menší obec. Do hledáčku se jim dostala vesnice s pár stovkami obyvatel, přesto v dosahu jihočeské metropole. V lokalitě, kam ještě ani nevedla pořádná cesta, se prodávaly pozemky. Stavební tehdy ještě nebyly, ale výhledově se počítalo se změnou územního plánu. Janovi a Alici ale nevadilo si počkat.

Příprava pozemku dala majitelům zabrat

Vybrali si velký pozemek, který ovšem byl poměrně dost svažitý, z části dokonce zalesněný. Než konečně došlo na stavbu nového domu, uplynula spousta času. „Asi 12 let trvala změna územního plánu celé obce. Další tři roky uplynuly, než jsme vyřídili stavební povolení," vzpomíná Jan. Nejsložitější to bylo s inženýrskými sítěmi. Na pozemku totiž nebylo vůbec nic – voda, elektřina ani kanalizace. Právě ta se ukázala být největším oříškem. Čistička odpadních vod je totiž až za kopcem, takže bylo nutné vybudovat 150 metrů tlakové kanalizace, která není závislá na spádu potrubí. Pozemek byl navíc zarostlý tak, že připomínal spíš džungli, na části byla umístěná skládka. Ze všeho nejdříve tak bylo potřeba ho kompletně vyčistit. „Začínali jsme s bagrem a pilou. A trvalo čtyři měsíce, než jsme na pozemek vůbec mohli přijet," vzpomíná Jan.

Nutné byly i náročné terénní úpravy. Převýšení od hrany pozemku k prostoru, kde chtěli stavět dům, totiž činilo zhruba šest metrů. Bylo proto potřeba velkou část pozemku odbagrovat, aby vznikla dostatečně velká rovná plocha. Garáž se Jan s Alicí rozhodli částečně zahloubit přímo do svahu. Celý pozemek bylo také nutné precizně oddrenážovat. Nevyhnuli se ani vybudování obratiště a hydrantu, to kvůli dostupnosti pro integrovaný záchranný systém a požárním předpisům. Oběma to ale přišlo jako smysluplná daň za bydlení na odlehlejším místě až na samém konci cesty.

Nejdřív chata, poté roubenka

Protože manželé věděli, že realizace domu bude během na delší trať, nejdříve na části pozemku, kterou vyčistili jako první, postavili svépomocí menší chatu. „Vypadá jako roubenka, ale zdání klame. Ve skutečnosti jde o dřevostavbu s rámovou konstrukcí," konstatuje Jan. Když byla dokončená, rodina sem začala jezdit na víkendy. A mohla také vypuknout příprava na stavbu domu. Že bude ze dřeva, bylo rozhodnuto s velkým předstihem. Dům, ve kterém do té doby žili, byl totiž zděnou stavbou z roku 1936 a Jan ho vlastnoručně po odpolednech a víkendech celých 11 let svépomocí rekonstruoval.

Přestože se celý svůj život profesně pohybuje ve stavebnictví, a problematice tak rozumí, věděl, že nic takového už rozhodně opakovat nechce. Jak sám říká, „patlání" nemá rád. Bylo tedy jasné, že příští dům vyroste suchou cestou, ovšem rozhodnutí odklonit se od běžné montované dřevostavby k moderní roubence přišlo až s pozemkem. Na parcelu obklopenou zčásti lesem se zkrátka taková stavba hodí.

Správnou firmu vybrali „na první dobrou"

Když je něco dobře vymyšlené, je zbytečné to vymýšlet znovu – to je heslo, kterým se Jan (nejen) ve svém oboru řídí. Stejně uvažoval i při hledání firmy, která by jim vysněný dům postavila. A s tím také s Alicí vyrazili na veletrh, kde se chtěli podívat, co firmy realizující dřevostavby nabízí. U jednoho ze stavitelů se zdrželi déle. „Přes dvě hodiny jsme si povídali, představili nám technologii, kterou staví. Líbilo se mi, že používají prověřené postupy, jak mají promyšlené detaily, některé z nich mají dokonce i patentované," popisuje Jan. Dál už proto nehledali.

Základ projektu si pán domu navrhl sám, ostatně čas na přemýšlení nad novým domem se měřil na roky. Přesto se finální realizace přeci jen liší od původního směru, kterým se chtěli vydat. „Dům měl být menší a přízemní, nakonec je o dost prostornější, než jsme zamýšleli," upřesňuje se smíchem Alice. Projektant dodavatelské firmy rozkreslil návrh do podoby nutné pro výrobu, která probíhala v Rakousku. Volba padla na alpskou borovici. Jak věděli od dodavatele, aby bylo dřevo kvalitní, musí být stromy kácené v zimě. Podle toho se plánují i termíny výroby. Pro jejich vysněný dům tak byl termín stanoven na jaro 2022. „Naštěstí jsme to tedy stihli pořídit ještě docela levně, než dřevo tak brutálně zdražilo," doplňuje Jan.

Na výrobu bylo logicky potřeba navázat termín montáže. A také naplánovat vše tak, aby byly v potřebném čase dostupné všechny pro stavbu potřebné profese, tedy i truhláři, klempíři, topenáři, elektrikáři a podobně. Práce na stavbě tak odstartovaly v květnu 2022. „Přijely dva kamiony, na kterých byl složený v podstatě celý náš nový domov. Aby se na pozemek dostaly, museli jsme sousedovi rozebrat kus plotu," vypráví Jan. Hrubá stavba byla hotová za měsíc. Vnitřní příčky se nakonec Jan s Alicí rozhodli vybudovat z betonových tvárnic, které lépe akumulují teplo.

Svou roli tu má i hliník

Okna měla být původně dřevěná, Jan o nich měl ale od počátku své pochybnosti: „Nemám je moc rád, protože z praxe vím, že mnohdy bývá problém s kvalitou a mívají chyby." Zkusili proto ověřit možnost dřevohliníkových oken, rozdíl v ceně byl však poměrně dost vysoký. „Pořád jsem si ale říkal, že získáte kvalitu, ze strany exteriéru bezúdržbový hliník, z interiéru zase krásné dřevo," přibližuje Jan své uvažování.

Nakonec se s manželkou dohodli, že to i za cenu vyšší vstupní investice stojí. Najít spolehlivého výrobce, který by si získal jejich důvěru, už ale bylo složitější. Volba padla na rakouskou firmu, která má v Čechách pobočku. Nakonec si u téže firmy vybrali i vstupní dveře, které imitují beton, ve skutečnosti jsou ale celohliníkové. Ladí tak jak s barvou oken z exteriéru, tak s plechovou střešní krytinou.

Montáž oken přišla na řadu v listopadu 2022. V té době také řešili garážové stání, které navazuje přímo na dům. Přes zimu se pak dodělávaly interiéry. Tyto práce už si ale Jan zajišťoval, jak sám říká, „po vlastní ose". A třeba příčky v patře, kde jsou dva dětské pokoje, postavil nakonec vlastníma rukama. Jsou z OSB desek, mezi nimi je izolace, na povrchu pak tenká vrstva omítky.

Vybavení interiéru opět svěřili do rukou profesionálů. Nejen kuchyňská linka, ale také vestavěné skříně a další nábytek jsou proto vyrobené na míru. Hotovo bylo na jaře 2023 a v dubnu se rodina mohla nastěhovat. Zatím jsou s bydlením naprosto spokojení. „Máme za sebou už první zimu a potvrdilo se, že vše funguje přesně tak, jak má," uzavírá se spokojeným úsměvem Jan.

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 204 m²
• Užitná plocha: 244,7 m²
• Dispozice: 5+kk
• Venkovní a vnitřní nátěr: transparentní lněný olej
• Konstrukční systém: těžký dřevěný skelet s výplní z dřevěných trámů
• Okna a dveře: dřevohliníková okna, celohliníkové dveře
• Střecha: falcovaný plech
• Vytápění: tepelné čerpadlo země – voda, podlahové topení, krbová vložka s akumulační obestavbou
• Větrání: přirozené
• Návrh a projekt: Ing. Lukáš Slezák (OK PYRUS s.r.o.)
• Realizace: 2022–2023, OK PYRUS, s.r.o.

AUTOR ČLÁNKU: DANA JAKEŠOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00